Prosinec 2017

Světlo na konci tunelu (Černokněžník:Čtvrtá část)

30. prosince 2017 v 21:40
Když se Gul´dan zbavil zbytečné zátěže, mohl pokračovat svižnějším tempem a plně toho využil. Chvátal temnou chodbou držíce pochodeň nad hlavou, aby mu osvětlovala cestu a zároveň ho neoslepovala, jak by se stalo, kdyby ji nesl nataženou před sebou. Cesta mířila čím dál hlouběji. Černokněžník nepolevoval v prudkém tempu, i když ho začínala dohánět únava, věděl, že tu překoná. Horší než únava se ukazovala bolest, která začala pulsovat jeho pravou nohou, připomínka nedávného zranění. Bez ohledu na stupňující se nepohodlí pokračoval v sestupu, dokud nenarazil na místo, kde se do této chvíle jednolitá cesta rozbíhala do tří různých směrů.
Vyčerpaný, opřel se pravou rukou o nejbližší stěnu a využil chvíli, kterou potřeboval k vybrání další cesty, aby si trochu odpočinul. Chvíli takhle zůstal. Jakmile se mu zklidnil dech, zaposlouchal se do okolního prostoru. Nejprve neslyšel nic, ale pak se mu zazdálo jako by za sebou zaslechl pohyb. Prudce se otočil, pochodeň nataženou před sebou, ale nic tam neviděl. Co když ho Nemsy navzdory jeho instrukcím sledovala? Blesklo Gul´danovi hlavou. Poslal tím směrem menší ohnivou střelu. Neškodně se rozprskla o kamennou stěnu a na chvíli osvětlila danou oblast. Jinak se nic nestalo. Dospěl k závěru, že se mu to muselo zdát.
Odpočatý se vydal dál. Pro nedostatek indicií ohledně toho, která cesta ho zavede k jeho cíli, vybral tu prostřední. Jakmile začal znovu klesat, tak se jeho nedávné zranění začalo znovu připomínat. Nebylo to nic vážného, ale u někoho jako Gul´dan i malé zranění většinou našlo nějaké špatně zahojené z minulosti, na které navázalo. Orkská společnost je založená pouze a jedině na hrubé síle. V takové společnosti nemohl, jedinec už od narození deformovaný dosáhnout jakéhokoli uznání. Často se Gul´danovi vysmívali, on jim oplácel urážkami, to se jim nelíbilo a tak mu postupně zranění přibývalo. Za života starého náčelníka to nebylo tak zlé, ale když zemřel a klan převzal jeho syn, z Gul´dana se stal fackovací panák. Až na tu drobnost, že orkové nefackují. Orkové používají pěsti. Když se Gul´dan začal mstít, chtěli ho zabít. Jen na apel klanového šamana se tak nestalo. Místo toho ho vyhnali. Osudová chyba. Po Gul´danově tváři se rozlil úsměv, při vzpomínce na to co jim udělal, když získal moc.
Z myšlenek ho vytrhl hluk, který se ozýval nedaleko před ním. Odhodil pochodeň, protože z místa hluku vycházelo i světlo. Přikrčený a nalepený na stěnu se vydal to vyšetřit.

Do katakomb (Černokněžník:Třetí část)

28. prosince 2017 v 19:47
Bylo pozdní odpoledne a na nekrytou mýtinu dopadaly sluneční paprsky plnou silou. To dělalo pobyt na ní téměř nesnesitelný. Pro Gul´dana to bylo o důvod víc, proč neztrácet čas a okamžitě se vydat do podzemí. Přešli mýtinu, a když se ujistil, že dveře nejsou nijak zajištěné, začal vydávat instrukce: "Podej z vaku pochodně a vem si vše, co budeš sebou potřebovat." Z hřbetu démonického oře, kterého využili jako mulu pro nesení zavazadel, si vzal jenom čutoru s vodou. Když si periferně všimnul, že Nemsy ještě neudělala, co jí řekl, natáhl se a podal si vak z pochodněmi sám. "A nemůžeme vzít Vilíka sebou? Poník se určitě bude hodit." Řekla Nemsy místo, aby udělala, co se jí řeklo. Gul´dan chvíli nevěřil vlastním uším. V životě se mu nestalo, že by někdo nazval démonického oře poníkem, natož, aby mu vymýšlel jméno. Když se z toho vzpamatoval, odpověděl malé gnomce:"Do podzemí poník nemůže a to ani takový jako Vilík." Schválně zvolil velmi ironický tón, když vyslovoval "Vilík". Oř, který rozuměl všemu co bylo řečeno si popuzeně odfrkl. Nemsy sklopila zklamaně hlavu. "Pošlu ho pryč. Vem si, co potřebuješ!" Řekl Gul´dan důrazně. Poslechla ho. Gul´dan seslal jednoduché kouzlo a poslal démonického oře Vilíka zpátky tam, odkud ho před několika dny povolal.
Vybaveni vším co potřebovali, vešli dovnitř. Gul´dan hned za dveřmi vytáhl pochodeň a křesadlem ji na první pokus zapálil. Čekal, že si Nemsy taky jednu vezme. Nestalo se. Když si všimla jeho tázavého výrazu, vykouzlila orb z démonické energie a prohlásila, že jí je příjemnější než pochodeň. Nehádal se s ní o nevýhodách orbu v neznámem prostředí, protože se jí měl stejně v plánu zbavit při první příležitosti.
Začali sestupovat. Nejprve se dolů vinula celkem prutká spirála, ale po chvíli se sestup zpomalil a oni pokračovali rovnou chodbou. Pokračovali stále dál a hloub až se stalo, že narazili na rozcestí. Jedna cesta vedla vpravo a druhá vlevo. Kouzlo, které jim předtím pomáhalo sledovat magickou stopu lebky, bylo stále k ničemu a tak nezbývalo než se rozdělit. Na což Gul´dan už pořádnou chvíli čekal. "Musíme se rozdělit. Já půjdu vpravo, ty vlevo." Informoval bez emocí svou společnici. "Měli by jsme zůstat spolu nevíme co tu čeká." Odpověděla Nemsy nervózně. Gul´dan neměl náladu se s ní dohadovat. "Pokud se bojíš, mohu ti dát tohle. Pak náš pán Kil´jaeden bude s tebou celou dobu." Zatímco mluvil vytáhl zpod roucha přívěsek, co měl na krku. Nemsy o krok ustoupila. V obličeji zbledla a dolní ret se jí začal chvět. Kousla se do něj a chvění skončilo. Ať už se neznámého v tunelech bála sebevíc, se strachem, jaký cítila k jejich démonickému pánovi, se nemohl měřit. A tak, bez slova rozloučení se každý vydal jinou cestou.

Cesta pralesem (Černokněžník:Druhá část)

28. prosince 2017 v 17:18
Celé hodiny se prodírali neprostupným terénem, větve jako by se jim schválně stavěli do cesty. Gul´dan si klestil cestu, ne pomocí mačety nebo nějakého podobného předmětu, nýbrž seslal jednoduché kouzlo a udržoval ho pomocí své levé ruku, kterou měl napřaženou před sebou. Ono kouzlo způsobovalo, že kdykoli se přiblížil k jakékoli rostlinné překážce, začala usychat tempem nepřirozeným přírodě, listy začali padat nejdříve a naprosto zničené větve je během okamžiku následovali. Šlápnutí na ně vydávalo docela výrazný křupavý zvuk, proto na ně Gul´dan nešlapal, pokud se mu přímo nepletli pod nohy, ale nestrachoval se o to tolik, aby se vyhýbal všem. Nemsy za ním poskakovalaze strany na stranu, jak se snažila vyhnout každé jedné uschlé větvi a svoje neustálé broukání přizpůsobovala jednotlivým skokům, až to vypadalo jako nějaký nesourodý tanec. Jejich démonická mula zase naopak šlapala na každou větev, jako by se jí ten zvuk moc líbil. Výsledkem byl pomalý pochod, který svou hlučností musel upozornit všechny na míle daleko, že se někdo blíží.
Gul´dan se snažil hluk ignorovat, magická stopa nebyla čerstvá, takže pravděpodobnost, že by varovali pronásledovatele, byla malá. Avšak ve chvíli kdy Nemsy přešla ve svém broukání k hopsavé melodii a každé poskočení doprovázela tlesknutím, začali Gul´danovi téct nervy. Když ještě k tlesknutí přidala tiché "hej", otočil se na ní s tím, že jí umlčí. Ale v tu chvíli stopa, kterou sledovali, zmizela.
Prozpěvování bylo rázem zapomenuto. Gul´dan se zkusil znovu soustředit na stopu, ale bez výsledku. Zkontroloval kouzlo, které k sledování magické stopy používal. Nezměnilo se, stále hledalo stopu skrz úlomek lebky, ale také bez výsledku. Gul´dana se začalo zmocňovat zoufalství a každý kdo ho znal, věděl, že to se v okamžení změní v hněv. Ozval se tichý hlásek: "Mistře Gul´dane, před námi něco je." Byla to Nemsy dobře si vědomá, že jen těsně unikla seřvání, ne-li nějakému trestu. Gul´dan to vzal na vědomí a magickými smysly prozkoumal oblast před nimi. Odhalil jednoduché maskovací kouzlo. Rozptýlil ho. Před nimi se otevřela mýtina. A v jejím středu pahorek s dveřmi vedoucími do neznáma.

Zcizená lebka (Černokněžník:První část)

28. prosince 2017 v 15:42
Plamenná legie neodpouští zrady. A spojenectví s jedním z jejích nepřátel na tomto světě, i když krátké, zradou bezpochyby je. Proto se tato krádež stala pro Gul´dana požehnáním, neboť pokud by ho jeho páni nyní nepotřebovali, čekala by ho za jeho prohřešky v lepším případě smrt a v horším nekonečná muka jakým se ve strašlivosti nevyrovná nic v celém vesmíru.
Podle neúplných informací, které mu byli od démonů, neochotných podrobněji popisovat své selhání prostému smrtelníkovi, poskytnuty jim někdo vyfouknul lebku Man´ari přímo před nosem. Úkolem střežit lebku nebyl prověřen žádný obyčejný démon, ale jeden z nejmocnějších mezi Nathrezimy, známými jako Páni děsu. A i když zloděje přistihl při činu, nedokázal ho zastavit.
Naštěstí se kus lebky při souboji, který předcházel úniku zloděje, odlomil a s pomocí tohoto úlomku nyní Gul´dan sledoval magickou stopu lebky neznámou krajinou. Na světě nežije mnoho jednotlivců, kteří by se dokázali postavit Pánům děsu a nejenom přežít, ale ještě si odnést něco z jejich vlastnictví. A někoho takového musel nyní Gul´dan ulovit.
Nebyl na to ovšem sám, jednak poučení jeho předchozí zradou démoni donutili Gul´dana nosit na krku přívěsek, kterým s ním mohl komunikovat a případně ho i ovládat Kil´jaeden jeden z velitelů Legie. A navíc mu ještě přidělili společnici v podobě mladé černokněžnice Nemsy Necrofizzle. Ta pokud zrovna neotravovala nekonečnými otázkami, tak si pořád pobrukovala nějaké melodie, což Gul´dana rozčilovalo snad ještě více než nejapné otázky. A to nejhorší na ní bylo to, že je jí ani nemohl rozmáčknout, jak by podobnému otravnému stvoření patřilo, protože její magické schopnosti dalece přesahovali všechno, co by jako prostá novicka měla umět. Společně se nyní prodírali pralesem, kterým je vedla magická stopa lebky. Gul´dan s úlomkem šel v čele Nemsy těsně za ním a za nimi se táhl démonický oř, kterého přivolal Gul´dan aby jim nesl zavazadla.