Do katakomb (Černokněžník:Třetí část)

28. prosince 2017 v 19:47
Bylo pozdní odpoledne a na nekrytou mýtinu dopadaly sluneční paprsky plnou silou. To dělalo pobyt na ní téměř nesnesitelný. Pro Gul´dana to bylo o důvod víc, proč neztrácet čas a okamžitě se vydat do podzemí. Přešli mýtinu, a když se ujistil, že dveře nejsou nijak zajištěné, začal vydávat instrukce: "Podej z vaku pochodně a vem si vše, co budeš sebou potřebovat." Z hřbetu démonického oře, kterého využili jako mulu pro nesení zavazadel, si vzal jenom čutoru s vodou. Když si periferně všimnul, že Nemsy ještě neudělala, co jí řekl, natáhl se a podal si vak z pochodněmi sám. "A nemůžeme vzít Vilíka sebou? Poník se určitě bude hodit." Řekla Nemsy místo, aby udělala, co se jí řeklo. Gul´dan chvíli nevěřil vlastním uším. V životě se mu nestalo, že by někdo nazval démonického oře poníkem, natož, aby mu vymýšlel jméno. Když se z toho vzpamatoval, odpověděl malé gnomce:"Do podzemí poník nemůže a to ani takový jako Vilík." Schválně zvolil velmi ironický tón, když vyslovoval "Vilík". Oř, který rozuměl všemu co bylo řečeno si popuzeně odfrkl. Nemsy sklopila zklamaně hlavu. "Pošlu ho pryč. Vem si, co potřebuješ!" Řekl Gul´dan důrazně. Poslechla ho. Gul´dan seslal jednoduché kouzlo a poslal démonického oře Vilíka zpátky tam, odkud ho před několika dny povolal.
Vybaveni vším co potřebovali, vešli dovnitř. Gul´dan hned za dveřmi vytáhl pochodeň a křesadlem ji na první pokus zapálil. Čekal, že si Nemsy taky jednu vezme. Nestalo se. Když si všimla jeho tázavého výrazu, vykouzlila orb z démonické energie a prohlásila, že jí je příjemnější než pochodeň. Nehádal se s ní o nevýhodách orbu v neznámem prostředí, protože se jí měl stejně v plánu zbavit při první příležitosti.
Začali sestupovat. Nejprve se dolů vinula celkem prutká spirála, ale po chvíli se sestup zpomalil a oni pokračovali rovnou chodbou. Pokračovali stále dál a hloub až se stalo, že narazili na rozcestí. Jedna cesta vedla vpravo a druhá vlevo. Kouzlo, které jim předtím pomáhalo sledovat magickou stopu lebky, bylo stále k ničemu a tak nezbývalo než se rozdělit. Na což Gul´dan už pořádnou chvíli čekal. "Musíme se rozdělit. Já půjdu vpravo, ty vlevo." Informoval bez emocí svou společnici. "Měli by jsme zůstat spolu nevíme co tu čeká." Odpověděla Nemsy nervózně. Gul´dan neměl náladu se s ní dohadovat. "Pokud se bojíš, mohu ti dát tohle. Pak náš pán Kil´jaeden bude s tebou celou dobu." Zatímco mluvil vytáhl zpod roucha přívěsek, co měl na krku. Nemsy o krok ustoupila. V obličeji zbledla a dolní ret se jí začal chvět. Kousla se do něj a chvění skončilo. Ať už se neznámého v tunelech bála sebevíc, se strachem, jaký cítila k jejich démonickému pánovi, se nemohl měřit. A tak, bez slova rozloučení se každý vydal jinou cestou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama