Homunkulové (Černokněžník:Sedmá část)

31. ledna 2018 v 18:54
Situace se zdála beznadějná. Ať šla Nemsy kterýmkoli směrem, cesta se jen dál větvila bez jakéhokoli náznaku, jestli jde správně či ne. Byla ztracená, měla žízeň, bolely jí nohy a oči se jí klížili únavou. Nevědouce, co dělat dál, svalila se na zem, aby alespoň ulevila bolavým nožkám. Tvář ponořila do dlaní. Měla na krajíčku. Ale rozhodla se, že to nedovolí. Sundala si ochranné brýle, které normálně nosila, otřela si oči a po krátkém zamyšlení si uvědomila, co musí udělat. Ve svém současném rozpoložení nemohla dělat nic. Trochu si odpočine a pak se uvidí. Ne nadarmo se říká: Ráno moudřejší večera. Záda si Nemsy opřela o stěnu, a i když nebyla pohodlná, stačilo jí to. Znovu si nasadila své brýle a zavřela oči. Přesto, že Nemsy plánovala jen si na pár minut odpočinout a pak pokračovat, tak tunel kde se usadila za okamžik naplnilo její tiché chrápání.
Spala několik hodin, a kdyby jí to bylo dopřáno, spala by ještě mnohem déle, ale tunelem, který si Nemsy vybrala k odpočinku, procházela průzkumná výprava. Nebyla to žádná skupina dobrodruhů, jak by si mohl někdo myslet. Ne, tito "průzkumníci" nebyli ani lidé ani příslušníci jedné z dalších inteligentních ras. Byli to Homunkulové, drobné bytosti uměle vytvořené démony pro různé podřadné práce a Nemsy, stále hluboce spící, měla už za malý okamžik poznat, jak zlomyslné tyhle bytůstky umí být.
Nejprve prorazili jejím spánkem pištivé dohadující se hlasy. "Co tohleto je? Dá se to jíst?" Zeptal se jeden. "Zkusíme to a uvidíme." Odpověděl druhý. "Měli bysme to nechat ležet." Ozval se potichu třetí. "Blbost! Proč bysme to dělali?" Začali překřikovat první dva ten třetí. "Vypadá to jak ta čubka, co nás věznila. Určitě je to nebezpečný!" Trval na svém třetí hlas. "Vypadá to trochu jako ona." Připustil první. "Jenomže není. Porost na hlavě to má jinej." Přerušil prvního a třetího ten druhý. "Popadněte to a už mě neserte, jinak vám urvu pazoury a narvu vám je do zadku." Dodal ještě druhý. Chvilku bylo ticho, pak znovu promluvil první. "Přenesem to do úkrytu a tam to naporcujem." Třetí už neřekl nic.
Tři páry rukou uchopili Nemsy a začali jí táhnout směrem ke svému doupěti. To už jí plně probralo. "Hej! Nechte mě!" Okřikla je. Zároveň s tím sebou začala házet. "Umlč to!" Rozkázal druhý prvnímu. Pustili ji, ale první z nich vzal do ruky kámen a chtěl jí s ním přetáhnout. Chytila mu ruku s kamenem a povalila ho, ale zezadu se na ní vrhl třetí. "Pere se to jak Dryada." Zanaříkal první. Do rvačky se zapojil druhý. Nemsy mu dala ránu přímo do nosu. Moc mu to neublížilo. Jen se zasmál a okomentoval sílu jejího úderu. "I bludička dá silnější ránu." Zbylí dva se, navzdory tomu, že zápolili s Nemsy, zasmáli vtipu druhého, který byl o něco vyšší a o hodně tlustší než zbylí dva. Nemsy neměla šanci přeprat tři homunkuly. Narozdíl od nich, ale uměla zacházet s magií. Vstoupila do mysli prvního. Neměl šanci jí klást jakýkoli odpor a v souladu s jejím rozkazem se vrhl na třetího. Druhý byl zaskočený, ale pokusil se znovu zaútočit na Nemsy. Ta ho střelila do jeho velkého břicha vyčarovaným projektilem z temné energie. Zásah jím mrštil o nejbližší stěny. Homunkulus zavřeštěl bolestí. Nemsy k němu přistoupila, připravená ho dorazit. "Jsi jako ta čubka, jenomže já se nevrátim, ani mě nehne." Vyprskl na ni. Přirovnáním k nějaké čubce Nemsy nazlobil. Natáhla nad něj ruku a začala odříkávat zaklínadlo. Na homunkulově těle se začali vytvářet boláky. Jeden po druhém pak začali praskat až z něj nezbylo nic než nevzhledná hromádka, která vřeštěla bolestí až do posledního dechu. Souboj prvního a třetího homunkula zatím skončil vítězstvím třetího. Nemsy nyní obrátila svou pozornost na něj, neboť čekala, že jí taky napadne. Místo toho padnul na kolena a prosil jí o milost. "Zmiz mi z očí!" Poručila mu. Okamžitě se vypařil. A Nemsy se vydala znovu na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama